Tohle je poněkud obtížné, protože nejde-li o bezprostřední ohrožení, „zpřítomnění“ problému automaticky zvýší jeho intenzitu a emoční náročnost. Můžeme pak myslet a jednat zkratkovitě, šablonovitě, podle návyků a minulých zkušeností. Chceme z této situace rychle pryč a hledáme únik spíše rychlý, než důmyslný. Proto se vyplatí použití jednoduchého triku: hovořit o problému v minulém čase. Pokud problém nebo jeho nositel není fyzicky přítomen nebo se neodehrává v horizontu následujících deseti minut, vždy používejte v komunikaci minulý čas. 

Minulý čas nás od problému emočně „odpojí“ a dostane do stavu, kdy jej můžeme pozorovat a zkoumat. Stejný postup funguje i u obav z problémů budoucích – hovořte o tom, jak se budete cítit, až k dané věci skutečně dojde.